Varhany

Kostel měl původně zcela malé varhany, jednoduché s nafukovacím měchem, který se táhl za řemen. Kromě toho byly v kostele ještě přenosné varhany, které byly používány při průvodech o svátku Božího Těla.

 

Nové varhany byly postaveny v roce 1804 stavitelem varhan Šebastianem Štandigrem z Andělské Hory. Měly 8 mutací (rejstříků) a jeden pedál. Nafoukávací měchy, na které působila škodlivě vlhkost kostela, proto musely být každoročně opravovány. Přeladěny byly v roce 1854 slepým stavitelem varhan Janem Huvarem z Albrechtic.

 

Od té doby měl chrám ještě další varhany, ale schází záznam o jejich pořízení. Byly důkladně opraveny v roce 1908 jejich stavitelem K. Neusserem z Nového Jičína.

 

Po složitých jednáních s tehdejším KNV se roku 1960 chrám dočkal nových elektromagnetických varhan od firmy Rieger z Krnova za cenu 300 tisíc korun (podle vyjádření odborníků z roku 1977 by stály téměř 1 milion korun). Prostředky byly získány prodejem starých varhan za 25 tisíc korun, půjčkami od farních úřadů a postupně se splácely ze sbírek věřících.

 

Nové varhany byly dovezeny na sv. Mikuláše 1960 dvěma nákladními auty s vleky. Před kostelem se od poledne shromáždilo mnoho zvědavců.  Někteří vyšli až za klášter, aby informovali šoféry, ze které strany mají ke kostelu přijet. Zastavili napřed u hlavních dveří, kde se skládaly nejtěžší kusy, 4,5q těžké vzdušnice a u bočního vchodu různé píšťaly. Nosil každý, kdo měl ruce. Vše se skládalo nahoře na bočním kůru, a když nestačil, tak i dole v kostele. Drahé věci, jako stříbrné kontakty a měděné jazyky píšťal byly ještě v originálních bednách ze Západního Německa nošeny přímo na kůr. Malé píšťalky (nejmenší 5mm) byly rovněž v bedničkách. Velké (největší 5m), které sotva unesl dospělý člověk, stály až u křtitelnice, když už nahoře nebylo žádné místo. Problém dopravy těžkých vzdušnic na kůr vyřešili frýdlantští muži, vedení Josefem Burdou, vtipně: spojili dlouhé žebře, které středem kostela byly zapřeny o přední lavice a nahoře položeny na kůr. Žebříky podpíraly stojky. Takto byly vytaženy vzdušnice pomocí silných lan až na kůr. Modřínové lavice se dostaly na kůr stejnou cestou.

 

Zároveň s varhanami přijeli i tři montéři, kteří hned začali se stavbou varhan. Pracovali takřka ve dne v noci. Ubytování a stravu měli na faře. Do vánoc byly varhany postaveny. Kolaudovány byly 23. prosince a na Hod Boží vánoční 1960 byly před velkou mší svatou farářem Gemzou za ohromné účasti věřících nakonec posvěceny. Odpoledne byl pak varhaní koncert: účinkovali Ing. Otto Veverka a profesor Petr Hrubiš.

 

Některé zajímavosti popisuje roku 1960 farář Gemza takto:

 

V okamžiku, kdy hráč stiskne klávesu, se spojí elektrický kontakt pod klávesou, zapne el. okruh do spojkové mezistanice, kde se rozdělí na tolik větví, kolik má určitý manuál vzdušnic. Od mezistanice přejde el. proud přes relé vzdušnice k magnetu, který zvedne ventilek a umožní přívod vzduchu pod membránu, která zvedne další ventilek, jenž naplní vzduchem tolik membrán a ventilků, kolik má vzdušnice rejstříků. Vzduch vpuštěný ventilem do píšťaly nárazem na horní ret píšťaly vytvoří tzv. třecí tón (tón, který slyšíme např. v zimě, když vítr fouká na napnuté dráty el.vedení). Ten rozechvěje vzduchový sloupec v píšťale a tím vznikne tón, jehož výška je dána délkou píšťaly. Toto vše proběhne v době asi 2-3 setin sekundy. V kronice dále píše doslova: