Blahoslavený frýdlantský rodák Metoděj Dominik Trčka, CSsR
Blahoslavený frýdlantský rodák Metoděj Dominik Trčka, CSsR
Otec Metoděj Dominik Trčka se narodil 6. července 1886 ve Frýdlantu nad Ostravicí, jako poslední ze sedmi dětí Františky (rozené Štěrbové) a Tomáše Trčky. Vyrůstal v katolické rodině, ve které dostal dobrou křesťanskou výchovu.
Dominik nejprve navštěvoval obecnou školu ve Frýdlantu nad Ostravicí a po jejím ukončení začal docházet do nižšího gymnázia v Místku. Ve školním roce 1902/1903 začal 6. ročník gymnázia v juvenátě redemptoristů na Července. Tím se dostal do řady synů sv. Alfonse, kterou, jak se ukázalo později, až do smrti neopustil.
Další etapou jeho řeholního povolání byl vstup do noviciátu v Bílku dne 25. 8. 1903. Po noviciátu pokračoval ve filozoficko-teologických studiích v semináři redemptoristů v Obořišti. Zde se zapálil cyrilometodějskými ideály a celým srdcem toužil pracovat na poli sjednocení církve.
Po ukončení 4. roku teologie byl vysvěcen 3. července na subdiakona, 10. července na diakona a 17. července 1910 na kněze. Po primici se vrátil do Obořistě a dokončil zde poslední ročník teologie. 17. července 1911 byl přeložen do Prahy, kde do 3. ledna 1912 absolvoval druhý noviciát. Jeho dalšími krátkými působišti byla Svatá Hora, Plzeň a opět Svatá Hora, kde působil jako misionář. Věnoval se zde mimo jiné práci mezi chorvatskými utečenci. Ti se pro něj stali nejvíce opuštěnými dušemi, kterým sloužil a kterým se snažil přiblížit obraz milujícího Nebeského Otce. Katechizoval a sloužil bohoslužby pro Chorvaty, Slovince i Rusíny, jak utečence, tak i vojáky v příbramské nemocnici.
V srpnu 1918 přeložili o. Dominika do Brna a po krátkém pobytu tam byl společně s jedním spolubratrem vybrán pro práci mezi řeckokatolíky. Na cestu se vydali pod ochranou Panny Marie Růžencové a šťastně dorazili přes Halič do Lvova, kde už je očekávali belgičtí misionáři. Ti žasli nad tím, jakou rychlostí se oba příchozí učili novému jazyku, obřadu i tradici. Tady o. Dominik přijal jméno Metoděj. Všechny tyto změny sice toužebně očekával, ale nebyly pro něj vždy lehké, jak se sám píše: „Přiznávám se, že se mi vloudila do srdce jakási tesknota, když jsem sloužil naposled latinskou mši sv. V latinském obřadě jsem byl vychován, osm a půl roku sloužíval mši sv. latinským obřadem a teď naposled! Ale pohled do budoucnosti zaplašil každou tesknotu! Již zítra! A ten šťastný zítřek nadešel…“
8. ledna 1920 byl založen nový klášter redemptoristů ve Stanislavově a mezi členy první komunity patřil i o. Metoděj.
Po měsíčním pobytu v Praze se 22. prosince 1921 vydává z příkazu představených o. Metoděj do Stropkova, kde se stal ministrem stropkovského domu a zástupcem rektora.
Darovaný klášter a dům však byly v dezolátním stavu a rok trvala jejich rekonstrukce. Od r. 1924 byl o. Metoděj představeným tohoto kláštera. Lidové misie, apoštolát vlastní redemptoristům, které konal o.Trčka se svými spolubratry měly ohromný úspěch. Na misii v Ruské Porubě na o. Trčku vzpomíná jeden z jejich účastníků: „Byla to velká věc, že sem přišli redemptoristé. Nejvíce jsem si na o. Metodějovi vážil, že byl vzdělaný a uměl vést všechno. Mezi misionáři byl autorita, co řekl, proti tomu nikdo nic nenamítal… Když přišli, pamatuji se, že lidé rádi chodili do kostela. Redemptoristé měli dobrý způsob kázání. Zvlášť kázání pro muže, zvlášť pro ženy, pro mládež, pro děvčata, pro školní děti. Byla to kázání na vysoké úrovni, takže to vzdělání bylo přímo cítit."
Po koupi pozemku v Michalovcích se začalo se stavbou nového, čistě řeckokatolického kláštera a o. Metoděj byl duší celého díla. Vybudováním kláštera začala nová etapa v dějinách redemptoristů i v životě o. Trčky.
Ačkoliv byl jmenován představeným, kvůli vyčerpání po stavbě kláštera (přestože byl mladý, předčasně zešedivěl) se stáhl na dva roky do ústraní do Stropkova a utužoval své zdraví.
V červenci 1936 se stal opět představeným v michalovském klášteře a zůstal jím až do dubna 1942. Pod jeho vedením se klášter stal skutečnou baštou duchovního života na Zemplíně. Jeho ihumen hýřil aktivitou. Dokončil Chrám Svatého Ducha, pomohl založit klášter sester Služebnic v Michalovcích, snažil se založit nový klášter redemptoristů, který by sloužil jako rekolekční dům, i dům v Chustě v Užhorodské eparchii. Nezanedbával ani misijní dílo, i když už na misie nechodil, měl stále oči otevřené pro nejopuštěnější duše.
Velké problémy nastaly v době války. Otec Metoděj byl falešně obviněn z rozněcování národnostních nepokojů, souzen, ale pro nedostatek důkazů nakonec osvobozen. Po těchto událostech se opět stáhl do ústraní a byl osvobozen od úřadu ihumena. Vypomáhal, kde bylo potřeba a často měnil místo svého pobytu. Z častého cestování onemocněl, ale po uzdravení opět vypomáhal jakýmkoli způsobem všem, kdo ho o to prosili. Například pomáhal i Židům tím, že jim vystavoval křestní listy.
V říjnu 1945 se vrací do Michalovců a stává se opět představeným. Jeho zápal a nadšené úsilí o vznik nové samostatné řeckokatolické viceprovincie bylo korunováno úspěchem. V roce 1946 – 1948 věnoval otec Trčka hlavní pozornost založení nových klášterů ve Stropkově a Sabinově, výstavbě stropkovského chrámu a rozvoji redemptoristického dorostu. Když se k moci dostala komunistická strana, nevraživý postoj k církvi narůstal. Redemptoristé byli špehovaní, zejména pak jejich představený. Několikrát byl předvolán na úřady a vyslýchán. Odchází do Sabinova, odkud byl v noci z 13. na 14. dubna 1950 internován společně s ostatními členy komunity do vězení v Podolínci. V dubnu 1952 jej na základě vykonstruovaných „usvědčujících materiálů" odsoudili na 12 let vězení. Byl často krutě vyslýchán a převážen do Báči, Leopoldova, Prešova, Bratislavy, Jihlavy, Mírova. Po šesti letech vězení se pokouší žádat o milost, ale ta je zamítnuta.
22. dubna 1958 jej z Mírova převážejí na jeho poslední místo věznění do Leopoldova.
Vánoce roku 1958 se mu staly osudnými. Na Štědrý den si v cele tiše zpíval koledu, kterou zaslechl jeden z dozorců. Ten přivedl eskortu, která otce Metoděje za trest převezla na samotku do korekce. Bylo to vlastně vězení ve vězení. Tyto cely měly svůj zvláštní režim. Byly tmavé s malým okýnkem často zavřeným železným příklopem. Betonová podlaha, lůžko byl jeden studený betonový hranol, na kterém byly vyčnívající destičky, aby ten, kdo na něm leží, nemohl odpočívat. Vězeň dostal jednu deku a jídlo obden. Tam dostal třiasedmdesátiletý otec Metoděj těžký zápal plic, ale převoz do vězeňské nemocnice mu byl jako knězi odmítnut. Do jeho cely mezi spolubratry jej přinesli už jenom zemřít. Bylo to 29. března 1959.
Byl pochován na vězeňském hřbitově. Exhumace se uskutečnila až 16. října 1969 a 17. října a toho roku byly vykonány pohřební obřady a tělesné pozůstatky uloženy v hrobce redemptoristů na michalovském hřbitově.
Až po pádu komunismu v r. 1990 byl otec Metoděj Dominik Trčka rehabilitován Krajským soudem v Košicích, čímž byla oficiálně přiznaná vina státu za jeho nespravedlivé uvěznění, odsouzení a smrt.
Jeho mučednickou smrt potvrzuje spoluvězeň MUDr. Anton Neuwirth těmito slovy: „Pokud jsem o něm (o Metoději) hovoříval, vždycky ve mně zůstalo to vědomí skutečné mučednické smrti, protože nejen že byl knězem, ale v určitém smyslu vykonával náboženský úkon, zpíval nábožnou píseň a za to byl, znovu bych řekl, navíc potrestaný, nepřiměřeně těžce, do té míry, že to mělo příčinnou souvislost s jeho smrtí. To považuji za nejdůležitější a toto je, řekl, bych, podstatný znak martýria…podle mne je to jeden z nejvýraznějších „bílých mučedníků“ komunistické krutovlády v Československé republice.“