Statistika farnosti 2004 - 2022

Nakonec pro zpestření a obveselení duše uvádíme článeček, vztahující se k naší farnosti, publikovaný v Katolickém týdeníku roku 2006, jehož autorkou je paní Markéta Hladrová z Prahy 5:

Ráda bych se s vámi podělila o hezký zážitek z mého nedávného pobytu na Hostýně. Využila jsem jednoho prodlouženého víkendu a jela na Hostýn. Po příjezdu do Bystřice pod Hostýnem mne čekalo zjištění, že nahoru už nic nejede, a tak jsem tedy s batohem a Boží pomocí vyšlapala na kopec. Pěkně jsem se zapotila, ale po hodině a půl jsem byla u cíle. Pokoj byl ve druhém patře, to abych toho stoupání neměla málo.

Ale nestěžuji si, druhý den mne čekal hezký zážitek. Odpoledne jsem s knížkou mého oblíbeného Anselma Grüna našla opodál v klidu u rybníka lavičku, chvíli jsem četla, chvíli pozorovala Bystřici dole pod kopcem a užívala sluníčka.

Náhle se zatáhlo a hnala se bouře. Proč zrovna teď Bože..., napadlo mi, ale první kapky na knize mě donutily jít do poutního domu. Naštěstí tam je i kaple a do ní jsem zamířila. Po chvíli přišel i nějaký mladý muž a začal rozsvěcet svíčky. Vzápětí se nahrnula kupa dětí asi od 4 do 7 let s maminkami a babičkou. Té jsem se ptala, jestli bude mše a zda nebudu překážet. Jistě že ne, zněla odpověď. Mladý muž se mezitím převlékl – byl to kněz. Vyzařovala z něho taková radost a láska, že jsem byla ráda za tu bouřku, která mne potkala. Mluvil s dětmi, že se připravují k 1. sv. přijímání a doufá, že nebude zároveň poslední. Jedna maminka hrála na kytaru a děti zpívaly.

Před obětováním kněz vyzval děti, aby přinesly své dary,  a ty přenesly vyrobená srdíčka z papíru, která položily na obětní stůl. Kněz děti požádal, aby s ním zůstaly, a to bylo tak krásné, že mi vyhrkly slzy. Děti nezlobily, sledovaly kněze a současně s ním poklekaly. Před modlitbou Otčenáš udělali všichni veliký kruh , a než se úplně spojil, vyzvali i mne, abych se přidala. Bylo to opravdu moc krásné. Při podání rukou kněz ještě každého v celém kruhu objal očima. Nakonec se kytary ujal sám a při otázce, zda děti chtějí zahrát Rozsévače, zaznělo sborové „ano“. A děti zpívaly s takovou vervou a nadšením, jaké jsem už dlouho nezažila. Na můj dotaz mi jedna z maminek odpověděla, že jsou z Frýdlantu nad Ostravicí. Nakonec jsem Bohu děkovala za tu bouřku. Tak to asi má být, někdy se přižene v životě bouřka, ale díky ní něco třeba hezkého bude následovat.

Prosím Pána za tyto čisté a nevinné děti a také za všechny naše pokřtěné a biřmované, aby je dobře vedl, pomáhal nám a tam, kde už nestačíme, aby se ujal sám jejich vedení.