P. Březina - Frýdlantský rodák

P. Březina - Frýdlantský rodák

Aby nebyl zapomenut…

Kdo?

frýdlantský rodák – kněz

P. Jindřich Březina

Jaký to byl člověk ve svém poslání i mimo ně?

Statečný, obětavý, lidský, pracovitý, štědrý, spravedlivý, laskavý, společenský. Člověk milující své rodiště, přírodu, hory, turistiku. Člověk s krásným vztahem ke svým rodičům, sourozencům a k té jejich malé „drobotině“. Tak na něj vzpomínají ti, kteří jej znali.

Narodil se 7. července 1894 rodičům Janu a Johanně (roz. Adamcové) jako třetí dítě (Josef, Miloš, Jindřich, Leopold, František, Marie, Johanka). Bydleli na Kamenci v domku č.43 naproti Bumbalova mlýna (později Chamrádova). Dnes je to ulice Emila Pajurka a mlýn Kadlecův. Domek jako jedna z mála, dnes již historických chaloupek, byl při zástavbě Kamence zachován a rodina jej udržuje. Není bez zajímavosti, že Jindřichův otec Jan byl dlouholetým kostelníkem, po něm službu převzal syn František a po něm nejmladší Johanka (=Jenka).

Jindřich vystudoval bohosloveckou fakultu v Olomouci a dne 5. července 1918 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. Primiční mši svatou sloužil ve Frýdlantě n.O. dne 7. července 1918.

Jeho kněžská dráha vedla po celý život mimo rodné město. První to byl Nový Hrozenkov. Nejdelším působištěm byla Ostrava – Mariánské Hory. Jako mladý katecheta tam nastoupil v roce 1922 a prožil 35 let svého kněžského života.

Jak na něj vzpomíná paní Alena Grušková – jeho žákyně?

Učil na dívčích i chlapeckých školách mnoho a mnoho žáků, které bychom těžko spočítali. Byl velice přísný, avšak laskavý a dobrý člověk, ochotný každému pomoci. I když na faře v Mariánských Horách bývalo hodně kněží, pater Jindřich byl oblíben stejně jako pan farář Jan Fürst.

Miloval vážnou hudbu, byl častým návštěvníkem ostravské opery, pravidelně chodíval do Domu umění na výstavy a koncerty pořádané Filharmonickým sdružením dirigenta Jana Pešata. Co ale miloval nejvíce, byly Beskydy. Svoje rodné město navštěvoval velmi často, každou volnou chvíli, pokud se naskytla, využil k cestě „domů“, jak říkal. To ale nebyl jediný důvod, proč věnovat vzpomínku dobrému knězi. Pater Jindřich Březina byl velkým vlastencem a nemohl přenést přes srdce, aby nepomohl potřebným, zvláště za války. Udělal něco, co stojí za zveřejnění.

Bydlel v Mariánských Horách na Stojanově náměstí (z nedostatku ne na faře, protože tehdy měla farnost několik kněží) v soukromém domě. Když nastala druhá světová válka, Němci soustřeďovali Židy do skupin a posílali do koncentračních táborů. Tehdy udělal něco, co mnoho občanů dodnes neví. Za pomoci odborné učitelky Boženy Hradilové dokázal přivézt do Mariánských Hor židovské děti z Čech. Celou válku živil a staral se o několik židovských dětí, které byly ukryty v rodinách pod jinými jmény. Do třídy, kterou jsem navštěvovala na měšťanské škole v Mariánských Horách, Podlahova ulice (třídní učitelka Emilie Buchtová), nám přivedl novou spolužačku, která měla jméno Alice Budařová. Další dvě děvčátka s doklady na jiné jméno byla žačkami jiných tříd.

I když pater Jindřich Březina byl člověk velice skromný, nebylo v jeho silách děti živit a šatit. Obrátil se na svoji rodačku Albínu Tománkovou, roz. Bumbalovou z Frýdlantu, na její dceru paní Marii Friedlovou, také na hostinského pana Bumbalu v Lubně. Protože manžel paní Friedlové byl ředitelem Obchodního družstva v Ostravě, jejich prostřednictvím získával potraviny, potravinové lístky, šatenky a oblečení pro děti. Nevím, kolik dětí tak zachránil, já sama jsem znala jen Alici, se kterou jsem seděla v jedné lavici. Pater Jindřich využíval přátelství se svou téměř spolužačkou Marií Friedlovou, navštěvoval ji i její maminku velmi často, proto jeho návštěvy v této rodině nebyly nápadné. Mnoho potravin jsem nosila v aktovce do bytu, případně na faru. Paní A. Tománková šila na děvčata šaty a kabátky, její dcera s mojí maminkou pletly svetříky, čepice, pomáhaly kde se dalo. O činnosti patera Jindřicha věděl starý pan farář Jan Fürst, který byl rovněž přítelem naší rodiny.

Odvaha a statečnost našeho P. Jindřicha Březiny byla nesmírná. Kdo pamatuje II. světovou válku, řádění gestapa a mnohých českých udavačů, ten pochopí, co „obyčejný katecheta“ dokázal. Mnozí občané se po válce nechali obdivovat, jak byli stateční, tento kněz nikdy nikomu neřekl, co udělal. Nečekal díky za svoje chování, považoval svou pomoc židovským dětem jako samozřejmost. O tom, kolik ho to stálo námahy, peněz a strachu uchránit tyto děti před koncentrákem, snad ani nikdo neví.

V neděli dne 9. července 1944 oslavoval své padesátiny, jak jinak než slavnou mší svatou (téhož dne měli moji prarodiče zlatou svatbu). Bohužel, mše svatá skončila při Gloria, protože byl velký letecký poplach. Oslavenec s celou rodinou Pekárkovou a účastníky obou oslav museli do krytu v hlavní škole, kde pater Jindřich dosloužil tichou mši svatou. Přesto tak krásnou oslavu již nikdy neprožiji. Pater Jindřich byl velice šťastný, protože hudebníci, kteří byli pozváni do kostela, zahráli všem v krytě, ale hlavně jemu skladby, které miloval.

Po válce zůstal pater Jindřich Březina nadále v Mariánských Horách. 1. 6. 1955 byl jmenován – ustanoven – administrátorem. Při předávání konaném 8. 7. 1955 převzal správu kostela a fary. Také pokračoval ve psaní farní kroniky. První jeho zápis v kronice: „Ano, převzal jsem, avšak jen nerad (vzhledem ke svému zdravotnímu stavu) a z krajní nutnosti, o úřad jsem nestál. Blížící se rok 1958, kdy náš chrám oslaví své 50leté jubileum, přivodil mé rozhodnutí, dáti obnoviti sešlou fasádu jeho a provésti generální opravy, které zvláště na střeše chrámu byly nutny. Hned 3. července oznámil jsem farníkům svůj úmysl a vyzval je k měsíčním sbírkám na tento účel.“

Vzal na sebe těžký úkol. Padesátá léta minulého století byla velmi těžkým obdobím pro církve, kněze i věřící lidi. Zajistit zamýšlenou opravu (v hodnotě cca půl milionu Kčs), stálo mnoho úsilí. Především zajistit její povolení. Když se to s pomocí vlivných přátel podařilo, nastal další problém: získat podnik nebo firmy s potřebnými řemeslníky. Taková zakázka nebyla pro ně atraktivní. Na několika stranách vypisuje v kronice celý průběh jednání. S pomocí Boží se dílo podařilo. V listopadu 1956 se začalo, koncem září 1957 skončilo. Oslavy výročí chrámu se však pater Jindřich nedočkal.

5. října 1957 umírá a 10. října byl pochován na frýdlantském hřbitově. Tento den byl dnem smutku pro mnoho občanů Mariánských Hor. Pohřbu se zúčastnili lidé v nebývalém počtu. Na náměstí před kostelem nebylo k hnutí (vzpomíná opět paní Grušková). Bylo zde mnoho kněží z olomoucké diecéze. Ale co stálo za povšimnutí, měšťanská škola, tehdy ZDŠ, měla od ředitele povoleno zúčastnit se pohřbu! Přítomní byli autobusy převáženi do Frýdlantu n. O., kde se konal další obřad a zesnulý statečný kněz Jindřich Březina byl uložen do rodinného hrobu na zdejším hřbitově. Hrob se nalézá u severní hřbitovní zdi – uličkou napravo od hlavního kříže.

Prosím všechny, kdo přijdete na frýdlantský hřbitov, zastavte se u jeho hrobu a vzpomeňte statečného a odvážného kněze, který dokázal za války zachránit životy židovských dětí! Vzpomeňte jeho šlechetné duše modlitbou.

Prameny:

- Vzpomínky paní Aleny Gruškové (jíž děkujeme za podnět k vydání)

archivářky v.v. z Mariánských Hor, přechodně Frýdlant, Polní 414.

- Vzpomínky rodiny Friedlovy, Bittnerovy a Pekárkovy.

- Farní kronika kostela Panny Marie – Ostrava, Mariánské Hory.

- Jindřiška Březinová – neteř – rodinné údaje.

Zpracovala: Marie Kyselovská

Vydala Římskokatolická farnost Frýdlant nad Ostravicí, únor 2003.